Dominantou obce je zámek, který se vypíná na 76 metrů vysoké skále. Obec má výrazně rekreační charakter jednak díky vyhledávané Vranovské přehradě a současně díky poloze obce na okraji Národního parku Podyjí.
Již v Kosmově kronice je k roku 1100 zmínka o hradu Vranov, s jehož historií je spjat vznik a vývoj obce a později městečka. Původně byl hrad zeměpanským majetkem, roku 1323 byl dán do zástavy Jindřichu z Lipé, později ho získali Lichtenburkové.
Za třicetileté války bylo městečko popleněno, ale hrad odolal švédskému dobývání. V r. 1665 vyhořel. Nový majitel Michal Jan II. z Althanu zahájil přestavbu původně gotického hradu na reprezentativní barokní zámek. Autorem projektu byl architekt evropského významu Jan Bernard Fischer z Erlachu. V průběhu 19. století, kdy panství vlastnily polské hraběcí rodiny Mniszků a Stadnických, byl vybudován rozsáhlý přírodně-krajinářský park.
Během své dlouhé historie městečko překročilo pomyslné hranice zámeckého podhradí zejména v 19. století, kdy jej proslavila právě vranovská kamenina typu wedgwood. V r. 1816 zakoupil majitel vranovského dominia Stanislav Mniszek místní výrobnu kameninového zboží průměrné kvality. Zdokonalení výrobní technologie a rozšíření produkce přinesly kýžený výsledek, třicátá a čtyřicátá léta se pro továrnu stala obdobím vrcholného rozkvětu. Vyráběl se rozsáhlý sortiment zboží masově pronikajícího na tuzemský i zahraniční trh – např. jídelní, toaletní, psací a kuřácké soupravy, ale i květináče, vázy, kávostroje a ohřívače. Koncem čtyřicátých a v průběhu padesátých let se ovšem začaly množit vážné výrobní a odbytové potíže a v r. 1882 byla továrna definitivně uzavřena.